JAROSLAVA ŠRÁMKOVÁ
Žena s vášní pro vše okolo duše i těla
Jsem průvodkyní žen na jejich cestě do hlubin ženské duše.
Žena v harmonii - restartuj jemně svou ženskou energii
Je pět hodin ráno… tedy v Anchorage. To je největší město Aljašky. V Praze je právě slunečné odpoledne a to je ten důvod, proč tu sedím a v tuhle strašlivou, nekřesťanskou hodinu piji kafe a jím donut. Mám totiž o deset hodin posunutý čas. Zapomněla jsem zmínit, že tu takhle sedím už od tří hodin v noci… A JAK JSEM SE VLASTNĚ OCITLA...
Dnes ráno jsem to pochopila. Přišlo to úplně náhle, bez předchozího přemýšlení… to poznání se najednou objevilo v mé hlavě a já se chci s vámi o něj podělit. DEPRESE… věrná společnice řady z nás. Ano, říkám nás, protože hodně let, až do nedávna, byla i mou společnicí. A CO JSEM TO VLASTNĚ POCHOPILA? Možná jste už zaslechli jméno Jeff Foster. Google vám oznámí,...
Od doby, kdy žiji na venkově, obklopená přírodou, cítím, že mnohem více vnímám „věci, které se dějí mezi nebem a zemí“ 🙂 . Další změna je ta, že jsem přestala poslouchat rozum a naslouchám svému srdci. Jsem šťastná a život je super… Asi už tušíte, že to má i jeden háček 🙂 . Když začnete žít takhle, není už možné nevnímat energie,...
Ta myšlenka vám nejspíš bude připadat podivná. Copak hojnost se dá najít? Možná jsem jednoho dne šla nakupovat a ona ležela ztracená a opuštěná na chodníku? Třeba jsem se rozhodla vyklidit starou skříň a ejhle…hojnost tam ležela v horní polici zastrčená za hromadou dávno nenošených svetrů? POPRAVDĚ, TAKHLE JEDNODUCHÉ TO NEBYLO… 🙂 Když jsem vyrůstala, neměla jsem pocit, že jsme chudí. Na...
Tak nám doopravdy začal podzim… došlo mi to dnes ráno. Stojím v koupelně u umyvadla a myji si ruce. Otočím hlavu a podívám se z okna. Mám odsud výhled na vysokou lípu v sousedově zahradě. Zrovna v tu chvíli, kdy jsem se podívala ven, musel zafoukat vítr. Z okna vidím desítky žlutých lístků plachtících vzduchem a snášejících se k zemi. Vidím také dešťové kapky padající z nebe....
Je brzy ráno, přesně šest hodin a třicet minut. Vyhlédnu z okna našeho přízemního bytu a vidím, že u chodníku právě zaparkoval taxík. Je tu přesně, pomyslím si. A hned vzápětí…takže už je to doopravdy tady. Je úterý, 23.8.2016. Dopijeme kafe a beze slova vstaneme od stolu. Vší silou se snažím zadržet slzy. Když ale vyjdeme ven, naložíme kufry a usedneme na zadní...
Rozhodla jsem se napsat vám otevřený dopis. A pročpak ? No, může za to jedna žena, říkejme jí třeba Alžběta. Znám ji pouze z virtuálního světa, z jedné skupiny na facebooku. A tahle Alžběta teď v jakési debatě napsala něco, co ve mně vyvolalo opravdu velký smutek a na její slova prostě nemůžu přestat myslet…nejdříve jsem jí chtěla napsat. Jen jsem pořád nevěděla...
Je hluboká noc, dávno už minula půlnoční hodina…Svět venku ztichl. Sem tam pod okny projede auto, občas zaslechnu tlumené hlasy nebo zaštěkání psa. Ležím v měkoučké posteli, okno mám otevřené, jen jsem maličko přivřela dřevěné okenice. Zvenku sem, do pokoje, proudí mírný vánek. MALLORCA, MĚSTEČKO ANDRATX, ČERVENEC 2016 Přestože je noc a měla bych spát, jsem úplně bdělá....
Sedím v kavárně a pomalu upíjím výborné kapučíno s jemnou pěnou. Zabořená do měkoučkých polštářků pozoruji velkým oknem ruch na chodníku. Neslyším hlasy lidí, auta ani tramvaje. V mojí kavárně jen tak “ piánko “ hraje hudba. A CO TO TU DNES VLASTNĚ DĚLÁM ? NO…PROSTĚ JEN TAK “ JSEM “ … Bývaly doby, kdy jsem absolutně netušila, jak člověk může...
Tak nějak jsem si povzdechla před pár dny. Začalo to takhle… Bylo už po půlnoci. Ležela jsem v posteli a četla. V jednu chvíli jsem si pomyslela : “ Bože, já jsem tak unavená ! “ Zhasla jsem lampičku, zavrtala se do peřin a zavřela oči. A v tu chvíli, jako blesk z čistého nebe, mne celičkou, od hlavy až k patě, zaplavil obrovský...
