![](https://jaroslava-sramkova.cz/wp-content/uploads/2017/05/IMG_5833-461x346.jpg)
Je pět hodin ráno… tedy v Anchorage. To je největší město Aljašky. V Praze je právě slunečné odpoledne a to je ten důvod, proč tu sedím a v tuhle strašlivou, nekřesťanskou hodinu piji kafe a jím donut. Mám totiž o deset hodin posunutý čas. Zapomněla jsem zmínit, že tu takhle sedím už od tří hodin v noci… A JAK JSEM SE VLASTNĚ OCITLA...
![](https://jaroslava-sramkova.cz/wp-content/uploads/2016/05/eye-447428_640-461x306.jpg)
Dnes ráno jsem to pochopila. Přišlo to úplně náhle, bez předchozího přemýšlení… to poznání se najednou objevilo v mé hlavě a já se chci s vámi o něj podělit. DEPRESE… věrná společnice řady z nás. Ano, říkám nás, protože hodně let, až do nedávna, byla i mou společnicí. A CO JSEM TO VLASTNĚ POCHOPILA? Možná jste už zaslechli jméno Jeff Foster. Google vám oznámí,...
![](https://jaroslava-sramkova.cz/wp-content/uploads/2016/11/candle-1719595_640-461x346.jpg)
Od doby, kdy žiji na venkově, obklopená přírodou, cítím, že mnohem více vnímám „věci, které se dějí mezi nebem a zemí“ 🙂 . Další změna je ta, že jsem přestala poslouchat rozum a naslouchám svému srdci. Jsem šťastná a život je super… Asi už tušíte, že to má i jeden háček 🙂 . Když začnete žít takhle, není už možné nevnímat energie,...
![](https://jaroslava-sramkova.cz/wp-content/uploads/2016/10/evening-959027_640-461x297.jpg)
Ta myšlenka vám nejspíš bude připadat podivná. Copak hojnost se dá najít? Možná jsem jednoho dne šla nakupovat a ona ležela ztracená a opuštěná na chodníku? Třeba jsem se rozhodla vyklidit starou skříň a ejhle…hojnost tam ležela v horní polici zastrčená za hromadou dávno nenošených svetrů? POPRAVDĚ, TAKHLE JEDNODUCHÉ TO NEBYLO… 🙂 Když jsem vyrůstala, neměla jsem pocit, že jsme chudí. Na...
![](https://jaroslava-sramkova.cz/wp-content/uploads/2016/10/sunset-538286_640-461x307.jpg)
Tak nám doopravdy začal podzim… došlo mi to dnes ráno. Stojím v koupelně u umyvadla a myji si ruce. Otočím hlavu a podívám se z okna. Mám odsud výhled na vysokou lípu v sousedově zahradě. Zrovna v tu chvíli, kdy jsem se podívala ven, musel zafoukat vítr. Z okna vidím desítky žlutých lístků plachtících vzduchem a snášejících se k zemi. Vidím také dešťové kapky padající z nebe....
![](https://jaroslava-sramkova.cz/wp-content/uploads/2016/09/moon-478982_640-461x324.jpg)
Je brzy ráno, přesně šest hodin a třicet minut. Vyhlédnu z okna našeho přízemního bytu a vidím, že u chodníku právě zaparkoval taxík. Je tu přesně, pomyslím si. A hned vzápětí…takže už je to doopravdy tady. Je úterý, 23.8.2016. Dopijeme kafe a beze slova vstaneme od stolu. Vší silou se snažím zadržet slzy. Když ale vyjdeme ven, naložíme kufry a usedneme na zadní...
![](https://jaroslava-sramkova.cz/wp-content/uploads/2016/09/rainbow-569864_640-461x284.jpg)
Rozhodla jsem se napsat vám otevřený dopis. A pročpak ? No, může za to jedna žena, říkejme jí třeba Alžběta. Znám ji pouze z virtuálního světa, z jedné skupiny na facebooku. A tahle Alžběta teď v jakési debatě napsala něco, co ve mně vyvolalo opravdu velký smutek a na její slova prostě nemůžu přestat myslet…nejdříve jsem jí chtěla napsat. Jen jsem pořád nevěděla...
![](https://jaroslava-sramkova.cz/wp-content/uploads/2016/08/IMG_2523-461x346.jpg)
Je hluboká noc, dávno už minula půlnoční hodina…Svět venku ztichl. Sem tam pod okny projede auto, občas zaslechnu tlumené hlasy nebo zaštěkání psa. Ležím v měkoučké posteli, okno mám otevřené, jen jsem maličko přivřela dřevěné okenice. Zvenku sem, do pokoje, proudí mírný vánek. MALLORCA, MĚSTEČKO ANDRATX, ČERVENEC 2016 Přestože je noc a měla bych spát, jsem úplně bdělá....
![](https://jaroslava-sramkova.cz/wp-content/uploads/2016/06/girl-624983_640-461x346.jpg)
Sedím v kavárně a pomalu upíjím výborné kapučíno s jemnou pěnou. Zabořená do měkoučkých polštářků pozoruji velkým oknem ruch na chodníku. Neslyším hlasy lidí, auta ani tramvaje. V mojí kavárně jen tak “ piánko “ hraje hudba. A CO TO TU DNES VLASTNĚ DĚLÁM ? NO…PROSTĚ JEN TAK “ JSEM “ … Bývaly doby, kdy jsem absolutně netušila, jak člověk může...
![](https://jaroslava-sramkova.cz/wp-content/uploads/2016/05/change-948024_640-461x307.jpg)
Tak nějak jsem si povzdechla před pár dny. Začalo to takhle… Bylo už po půlnoci. Ležela jsem v posteli a četla. V jednu chvíli jsem si pomyslela : “ Bože, já jsem tak unavená ! “ Zhasla jsem lampičku, zavrtala se do peřin a zavřela oči. A v tu chvíli, jako blesk z čistého nebe, mne celičkou, od hlavy až k patě, zaplavil obrovský...