MILÍ LIDÉ !

Rozhodla jsem se napsat vám otevřený dopis. A pročpak ? No, může za to jedna žena, říkejme jí třeba Alžběta. Znám ji pouze z virtuálního světa, z jedné skupiny na facebooku.

A tahle Alžběta teď v jakési debatě napsala něco, co ve mně vyvolalo opravdu velký smutek a na její slova prostě nemůžu přestat myslet…nejdříve jsem jí chtěla napsat. Jen jsem pořád nevěděla co. Později mne napadlo, vždyť já vlastně znám docela dost lidí, kteří občas říkají podobná slova.

A NAJEDNOU TU BYLA MYŠLENKA…NAPÍŠU OTEVŘENÝ DOPIS 🙂

Sedla jsem k internetu a nechala se poučit, jak má takový dopis vypadat. Pokud píšete oficiální otevřený dopis, cílem je něco zhodnotit, vyjádřit svůj názor, upozornit na možné negativní dopady, pobídnout adresáta k řešení. Takový dopis má být přístupný veřejnosti. OK, říkám si, to je přesně ono !

A CO TEDY ALŽBĚTA NAPSALA?

Doufám, že mi odpustí, protože si ji dovolím citovat. Její slova jsou velmi důležitá a nechci nic vynechat. Takže…

“ UŽ PŘÍLIŠ DLOUHO SVÉ SNY UTLOUKÁM. NEVÍM, JESTLI PŮJDOU JEŠTĚ VZKŘÍSIT. BOJÍM SE SNÍT, ŽE MNE ZASE NĚKDO / NĚCO SRAZÍ, ZAKÁŽE, NAKLADE PŘEKÁŽKY A MĚ TO BUDE BOLET. NAUČILA JSEM SE NESNÍT A NÉST SVŮJ NEPŘÍJEMNÝ OSUD. „

Tahle slova mne zasáhla přímo do srdce a pokaždé, když si je přečtu, tak mne znovu přepadne smutek 🙁 . Jsem smutná z toho, že nějaký člověk, někdo jako já, se cítí takhle…

Chtěla bych Alžbětě a komukoliv, kdo zrovna zažívá něco podobného, říci tohle. Pokud své sny „utloukáš“, znamená to, že někde uvnitř tebe pořád jsou ! Jsou ještě živé a vše, co neumřelo, jde přece vždycky vzkřísit ! Můj přítel  říká –nic není mrtvé, dokud to ty nepohřbíš. 

 Život je cesta a žádná cesta na světě není stále rovná, bez výmolů, kamení…bez příkrého stoupání nebo prudkého klesání…na každé cestě narazíme na různé překážky. Za každou zatáčkou nás může potkat něco, co nás překvapí. Co nás srazí na zem, zdrží nebo dokonce zastaví. Tohle všechno se může stát a také se to často stává.

KDYŽ SE ALE NA SVĚT PODÍVÁŠ ODNĚKUD SHORA, UVIDÍŠ, ŽE JE PLNÝ RŮZNÝCH CEST !

Některé cesty jsou plné překážek. Jde se po nich jen s velkou námahou. Jiné cesty jsou slepé a prostě nikam nevedou. Některé vedou temnými lesy a jsou strašidelné. A pak jsou cesty, po kterých se kráčí lehce a svítí na ně sluníčko. Takové cesty tě dovedou přesně tam, kam chceš. Jenom musíš pořád jít dál a když zabloudíš, musíš se vydat jinudy.

Poslední věc, kterou ti chci říct…píšeš, že ses naučila nést svůj nepříjemný osud. OSUD je koncept založený na předpokladu, že veškeré události v životě člověka, v běhu světa a Vesmíru jsou předem dány a určeny – alespoň takto osud lidé často chápou…

 Já osobně nevěřím v to, že nijak nemůžeme změnit nebo ovlivnit osud. Nepřijímám to, že můj život je v rukou nějaké “ vyšší síly “ a já nad ním nemám žádnou moc. Naučila jsem se věřit sama v sebe 🙂 . Zkus to i ty!

DALAJLÁMA ŘEKL JEDNU KRÁSNOU VĚC:

“ PAMATUJ, VESMÍR JE OZVĚNOU TVÝCH MYŠLENEK A SKUTKŮ. BÝT ŠŤASTNÝ NENÍ ZÁLEŽITOSTÍ OSUDU. JE TO VĚC VOLBY. „

S láskou

Jarka